Systém doktrín Armády České republiky

 

Nová hierarchie soustavy doktrín

První oficiální hierarchie doktrín AČR po vstupu ČR do NATO byla schválena NGŠ v roce 2000. Doktríny v ní byly uspořádány podle významu, kompetencí tehdejších organizačních celků GŠ a byly číslovány tak, aby byla zřejmá jejich hierarchie v národním rámci i návaznost na spojenecké publikace. Takto to vydrželo do až konce roku 2004.

V rámci revize byl v průběhu roku 2004 zpracován Správou doktrín návrh Koncepce tvorby doktrín, vojenských předpisů a služebních publikací, který reagoval na budoucí profesionální armádu a její možné potřeby.

Důvodem pro další revizi a optimalizaci soustavy doktrín AČR byly změny v legislativních normách vydaných v roce 2009, které podstatným způsobem ovlivnily oblast tvorby dokumentů doktrinální soustavy.

Nový návrh zněl: členit hierarchii dokumentů do třech úrovní shodných s úrovněmi velení, tedy strategické, operační a taktické.

Takové je i vertikální začleňování dokumentů, horizontálně pak vychází z jednotlivých funkčních oblastí.

Aktuálně platná soustava dokumentů AČR je obecně tvořena vojenskými předpisy a vojenskými publikacemi.

Vojenské předpisy se vydávají v souladu s normativním výnosem Ministerstva obrany číslo 20/2010 a mohou obsahovat pouze ustanovení normativní povahy. Výnos upravuje mimo jiné: práva, povinnosti, odpovědnost a působnost, vzájemné vztahy, oblasti, jejichž potřeba úpravy vyplývá z právního řádu České republiky atd.

Vojenské publikace se dále dělí na vojenské doktríny a odborné publikace:
a) vojenské doktríny jsou:

    • doktrína AČR;
    • doktríny charakteru JOINT (jak národní, tak alianční, které lze převzít z hierarchie NATO);
    • doktríny složek sil;
    • doktríny funkčních oblastí;
    • doktríny druhů vojsk.

b) odborné publikace zahrnují:

    • metodiky;
    • programy přípravy;
    • příručky;
    • ostatní odborné publikace včetně terminologických slovníků.

Návrh nové soustavy doktrín AČR přednesl v dubnu 2010 náčelník odboru doktrín na jednání Výboru pro koordinaci tvorby vojenských předpisů a vojenských publikací a po půlročním posuzování a připomínkování byl v říjnu 2010 na 13. zasedání výborem oficiálně přijat.

 

Historie vývoje doktrinální soustavy AČR

Reforma ozbrojených sil ČR, zejména pak proces plné profesionalizace Armády České republiky, představuje zásadní kvalitativní zlom v její činnosti. Struktura řádů, vojenských předpisů a služebních pomůcek, která tvořila rámec pro činnost složek rezortu obrany a zejména AČR, byla vytvořena v minulých desetiletích a vyhovovala tehdejší armádě.

Armáda nového typu, která je součástí sil NATO, má jiné poslání, strukturu i potřeby a té již struktura a forma uvedených dokumentů nevyhovuje. Postupné změny uskutečňované v AČR směřují k dosažení operačních schopností, které zabezpečují realizaci vojensko-politických ambicí ČR deklarovaných v dokumentech reformy ozbrojených sil a ve Vojenské strategii ČR.

Plnění těchto úkolů musí být, kromě jiného, podloženo systémem doktrín, které jsou stále ještě relativně novým prvkem v činnosti ozbrojených sil. AČR plní své úkoly v mnohonárodním prostředí, zpravidla v operacích vedených NATO. Proto musí systém doktrín AČR vycházet z rámce stanoveného v aliančních doktrínách a vytvářet tak předpoklady pro zajištění vzájemné interoperability jak v operacích NATO, tak i v operacích vedených Evropskou unií nebo OSN.

 

Doktríny NATO

S pojetím doktrín se postupně vyrovnává Severoatlantická aliance i všechny její členské země. Do počátku 90. let NATO nemělo své doktríny, činnost se řídila podle operačních plánů, které měly jednoznačný obsah – obranu proti Varšavské smlouvě. Vojska se připravovala na realizaci úkolů těchto plánů podle standardních operačních požadavků. Období po rozpadu bipolárního světa a pozdější rozšíření Aliance o nové členské země přineslo více neurčitosti, ale i požadavek standardizovat přípravu a vedení operací. Tuto funkci plní doktríny.

Doktríny NATO jsou vyjádřeny v tzv. aliančních publikacích (Allied Publications – AP) a většinou jsou určeny pro všechny druhy sil. Mají tedy společný (Joint) charakter. Tvoří základ operační standardizace a mají přidělena čísla standardů (NATO Standartization Agreement – STANAG). Zpracování, revize, vzájemná obsahová harmonizace a novelizace aliančních publikací jsou koordinovány Standardizační agenturou NATO (NATO Standardization Agency – NSA).

V současném pojetí doktrín NATO lze vyspecifikovat následující společné rysy:

  • slouží k zajištění interoperability činnosti (národních) sil v aliančních (koaličních) operacích NATO, jsou určeny pro členské země NATO a země zapojené do programu Partnerství pro mír (PfP);
  • jsou zaměřeny na operační stupeň řízení a velení aliančních (koaličních) operací NATO, ale popisují i vztahy a vazby na vyšší i nižší stupně;
  • vytvářejí rámec pro národní doktríny (nedávají však návod k řízení jednotlivých sil členských zemí NATO, ale vymezují styčné body, společné postupy a jednotné chápaní terminologie a poskytují návod na řešení jednotlivých operačních situací);
  • důsledně je sledována jejich aktuálnost, proto se každé tři roky revidují a podle potřeby novelizují;
  • akceptování doktrín jednotlivými členskými zeměmi NATO je na rozhodnutí každé z nich a provádí se formou přistoupení (ratifikace) a především zavedení (implementace)1);
  • na tvorbě, revizi a novelizaci aliančních doktrín se podílí všechny členské země NATO, zpracovávají je projektové týmy složené z expertů jednotlivých zemí a zpravidla jsou vedeny jednou z nich.

 

Členské země NATO a doktríny

Každá země NATO má svoji vlastní, zcela unikátní hierarchii doktrín, v které jsou využity nebo na národní potřeby rozpracovány zásady aliančních dokumentů. Struktura neboli hierarchie doktrín vychází z organizační struktury jejich ozbrojených sil a stanovených úkolů v době míru, napětí, konfliktu a války. V některých případech vlastní doktríny nezpracovávají, doktríny NATO využívají přímo a jejich obsah konkretizují v příručkách, metodikách a standardních operačních postupech pro velitele a štáby.

Z hlediska zájmů AČR byly po analýze systému doktrín srovnatelných zemí NATO vyspecifikovány následující poznatky:

  • doktríny vymezují základní rámec pro činnost vojsk ve vojenských operacích;
  • mírové aspekty činnosti vojsk doktríny řeší jen v návaznosti na jejich operační nasazení a působení;
  • doktríny tvoří základ pro vojenskou teorii za současného vymezení rámce pro dokumenty s nižší úrovní;
  • doktríny slouží v praxi především pro přípravu velitelů a štábu a plánování operací (často mají charakter učební s vyšší mírou závaznosti);
  • doktríny jsou dále rozpracovány do pomůcek a metodik (Handbooks, Manuals, Standing Operational Procedures – SOP);
  • účelem doktrín je deklarovat operační schopnosti národních ozbrojených sil k vedení vojenských operací, přičemž deklarativní funkce je směrována jak do široké veřejnosti (daňovým poplatníkům), tak i případnému protivníkovi;
  • doktríny se dynamicky rozvíjejí v závislosti na rozvoji vojenské praxe i vývoji technologií, jejich forma a právní závaznost nesmí být na překážku novelizaci;
  • doktríny rozpracovávají zásady aliančních publikací do národních podmínek, proto by měly být obsahově kompatibilní, formální (strukturální) kompatibilita však není nezbytná.

Příkladem struktury a obsahu národních doktrín jsou doktríny ozbrojených sil USA, Velké Británie nebo Kanady.

 

Doktrinální soustava AČR

AČR zahájila budování doktrinální soustavy po vstupu ČR do NATO v roce 1999. Současný způsob zpracování doktrín v AČR vychází ze zásad postupů pro tvorbu, přípravu, vyhotovení a aktualizaci spojeneckých publikací NATO a odráží jejich strukturu.

V konkrétních podmínkách AČR byly v této oblasti přijaty následující hlavní principy:

  • základem pro doktríny AČR jsou alianční doktríny, které jsou východiskem i pro účast AČR ve vojenských operacích pod vedením NATO, EU nebo OSN;
  • AČR bude téměř výhradně působit v mnohonárodních operacích, proto je úlohou doktrín AČR popsat způsob působení součástí a vojsk AČR v těchto operacích;
  • struktura doktrín AČR nemusí být totožná s hierarchií publikací NATO (především na nižších úrovních).

Obsah doktrín vyjadřuje oficiální úroveň vojenského myšlení ČR. Dokumenty doktrinální soustavy mají hierarchické uspořádání a jsou vzájemně obsahově i formálně sladěny.

Obsah Doktríny AČR i ostatních dokumentů doktrinální soustavy AČR je pro služební činnost příslušníků AČR směrodatný, avšak jejich aplikace v praxi vyžaduje tvůrčí uplatnění. Výše uvedené principy umožňují počet doktrín snížit a celkovou strukturu zjednodušit.

 

Hierarchie doktrín AČR

Rozhodnutím náčelníka Generálního štábu AČR byla v roce 2000 přijata první hierarchie doktrín AČR, která důsledně vycházela z hierarchie NATO.

Doktríny AČR byly uspořádány podle jejich významu, místa začlenění ve vztahu ke kompetencím organizačních celků tehdejšího GŠ AČR a stavu v procesu jejich zavádění. Byly odpovídajícím způsobem číslovány tak, aby byla zřejmá jejich hierarchie v národním rámci a návaznost na společné spojenecké publikace.

V září 2003 příslušníci Ředitelství tvorby doktrín 4. velitelství pro výcvik a tvorbu doktrín (od 1. 12. 2003 Správy doktrín Ředitelství výcviku a doktrín) převzali od složek tehdejšího Generálního štábu AČR odpovědnost za pracovní koordinaci procesu tvorby doktrín. V souvislosti s reformou ozbrojených sil ČR v podmínkách nového zdrojového rámce dochází od roku 2003 k podstatným organizačním a strukturálním změnám na všech stupních velení a řízení v rezortu obrany. To je jeden z důvodů, proč je struktura doktrín soustavně přehodnocována a podstatným způsobem zjednodušována.

K listopadu 2003 bylo převzato 13 doktrín AČR z celkového plánovaného počtu 30:

  1. AD-3      Doktrína společných operací – schválena NGŠ AČR 23. 5. 2003
  2. AD-3.1   Pozemní operace – schválena NGŠ AČR 16. 6. 2003
  3. AD-3.2   Operace a činnosti vzdušných sil – schválena NGŠ AČR 22. 10. 2002
  4. AD-3.4   Krizové operace mimo čl. 5 (neválečné operace) – schválena N OS GŠ AČR 2002
  5. AD-3.4.1 Operace na podporu míru – schválena 18. 2. 2003
  6. AD-3.7   Psychologické operace (+ příloha ) – schválena N SPP GŠ AČR 2. 6. 2003
  7. AD-3.8   Spolupráce mezi civilními a vojenskými orgány (CIMIC) – schválena N OS GŠ AČR 2. 12. 2002
  8. AD-3.9   Mnohonárodní operace – schválena N SPP GŠ AČR 1. 3. 2003
  9. AD-4      Logistická doktrína AČR – schválena NGŠ AČR 10. 9. 2002
  10. AD-4.5   Zabezpečení hostitelským státem – schválena N SL GŠ AČR 2. 12. 2002
  11. AD-5      Doktrína operačního plánování – schválena v říjnu 2002; probíhá revize
  12. AD-6.1   Komunikační a informační systémy – schválena N SVR-BR 23. 4. 2003
  13. AD-7      Doktrína vojenské zdravotnické služby – schválena NGŠ AČR 18. 11. 2002

 


1) Zavedení standardizační dohody v ČR v souladu s usnesením vlády č. 1194/2000 znamená obsahové začlenění požadavků standardizační dohody do právních předpisů České republiky, českých technických norem, českých obranných standardů a do vnitřních předpisů Ministerstva obrany ČR a jejich současné splnění. Do AČR se v souladu s RMO č. 29/2009 zavádí standardizační dohoda prostřednictvím vojenského předpisu a následně rozpracováním obsahu standardu či aliančních publikací do národní vojenské teorie, zapracování do vojenských předpisů, vojenských publikací a standardních operačních postupů (SOP) na všech úrovních řízení a velení. Důležité je, aby byl jejich obsah zvládnut veliteli a štáby a stal se běžnou součástí jejich přípravy a přípravy vojsk (zpět)